V sobotu ráno jsme se probudili a snad každého při pohledu z okna napadlo: dneska se mi teda fakt nikam nechce. Lilo jak z konve a podle předpovědi mělo pršet celý den. Nejdřív jsme nechtěli výpravu rušit, ale po spoustě telefonátů s rodiči a při představě, že bychom měli absolvovat něco tak náročného s 20 malými dětmi jsme se rozhodli, že výpravu přesuneme. Následně se ale situace vyvinula ještě jinak: Martina napadlo jít s velkými, kteří měli zájem… dokonce malá Kačka a Jenny byly rozhodnuty jít s námi déšť nedéšť, což obdivuji.
Takže jsme vyrazili v 10ti členné sestavě směr Babylon. Na Babyloně jsme podnikli aktivity, které nám podmínky dovolili. Byli jsme také hledat “kešky”, dvě jsme úspěšně našli a zapsali se. Mokří na kůži jsme byli asi po půlhodině chůze, ti lépe vybavení tak po hodině. Vzhledem k velice improvizovanému programu jsme se rozhodli nečekat na autobus a vyrazit do Domažlic pěšky. Cestu jsme si velice užili, už bylo jedno, jestli louže obcházíte nebo procházíte středem. Výprava končila na náměstí pod věží odkud jsme se kolem jedné hodiny odebrali všichni domů, do teplých sprch a k horkému čaji.