Během podzimní prázdnin, od čtvrtka 27. 10. do soboty 29. 10., se uskutečnila každoroční podzimní výprava. Tentokrát celý oddíl Ještěrek vyrazil do kluboven v Tachově. Sraz byl ráno na vlakovém nádraží, odkud jsme se vlakem vypravili do Tachova. Pro mnohé účastníky to byla první výprava vůbec, a tak pro ně byly následující tři dny velkou neznámou.
Hned první den byla pro děti uspořádaná velká běhací hra v centru města. Byli rozdělení do skupin a podle mapy měli navštívit několik stanovišť, kde za splněný úkol dostali šifru s posledním úkolem. Po několika hodinách strávených běháním jsme se unavení a lehce promoklí od mrholícího deště vypravili zpátky do klubovny, kde nás již čekal teplý oběd. Zbytek dne jsme strávili hraním různých her, venku i vevnitř. Na závěr dne, před spaním, jsme si promítli fotky z tábora.
Na další den byla naplánovaná výprava do nedaleké jízdárny ve Světcích. Vyrazili jsme časně ráno a v chladivém vzduchu jsme po polních a alternativních cestách, které nám poradili místní skauti jako zkratky, mířili k našemu cíli v lehkém spěchu, abychom stihli naplánovanou prohlídku. Dorazili jsme včas, a tak náš již před nově zrekonstruovanou jízdárnou čekal náš průvodce. Prohlídka byla přizpůsobená dětem, aby je bavila, a tak celý výklad, ač často i historický, byl podán velmi vtipně a zábavně. Dvě hodiny proto utekly jako nic a my se po pár běhacích her na zahřátí vydali zase zpět do Tachova, tentokrát však jinou cestou, přes rozhlednu.
Moderní lanová rozhledna s krásným výhledem na široké okolí byla pro děti skvělá atrakce. Bylo mezi námi poměrně mnoho lidí se strachem z výšky, a tak jim patří náš obdiv, že se odhodlali i tak na rozhlednu vyšplhat, ať už s pomocí, nebo bez. Samozřejmě nechyběly pokusy o co nejvíce vyběhnutí schodů nahoru a dolů nebo o jejich spočítání, dokonce se i objevily snahy rozhoupat ji, ke smůle lidí se strachem z výšek velmi úspěšné. Pod rozhlednou jsme se poté všichni snažili zformovat do obrazců nebo písmen, aby nás Eliška stojící nahoře na rozhledně mohla vyfotit a poté z nás vytvořit v počítači text. Vznikly tak originální fotky.
Cestou od rozhledny jsme procházeli alejí, která byla v těchto podzimních časech pokrytá velkým množstvím žlutého listí. Běžný člověk by jen obdivoval krásu té scenérie, my skauti to však viděli jako perfektní příležitost pro listovou bitvu. Více jak hodinu jsme tedy po sobě vrhali náruče listí, sypali si je na hlavy, snažili se druhé v nich co nejvíce vyválet nebo si v nich prostě jen tak hrát. Z těch neplánovaných zážitků se vždy vyklubají ty nejlepší.
Během odpoledne si pak každý z dětí vyrobil ze skleničky halloweenskou lucerničku, abychom se trochu zregenerovali po náročném dopoledni a procvičili také naše prsty. Během dne se však objevil v klubovně problém. Přestalo jít topení v celém domě až na jednu klubovnu, naštěstí to byla ta největší, a tak se všechny děti musely přestěhovat právě do této klubovny, aby v noci nezmrzli. Bylo to jen tak tak, ale vyšlo to. My vedoucí jsme ale museli zůstat v té nevytopené.
Po setmění se začaly hrát dětmi oblíbené noční hry. Hráli téměř všichni a vždy se tak mohlo zhasnout celé středisko a hrát ve všech místnostech, což zlepšovalo celou hru. Udála se však záhada a během jedné hry, kdy bylo celé středisko ve tmě, se „zamkly“ dveře od chlapeckých záchodů a nešli žádným způsobem otevřít. Rozjelo se pátrání po tom, kdo tam byl naposled, kam zmizel klíč, jestli tam vůbec nějaký byl, a jak se to mohlo stát. Ničeho jsme se nedopátrali, a tak kluci zůstali bez záchoda do dalšího rána, kdy přijel správce klubovny. Již tedy podruhé, aby něco opravil za našeho pobytu. Necítili jsme se kvůli tomu příliš dobře, ale ani tentokrát to nebyla naše chyba, jak jsme zjistili. Jednoduše vypadlo pérko z mechanismu zámku a ten se zacvakl a zasekl.